|obsah |index autorů |  | index názvů |  | index témat | | archiv |

 


 

Knihovna plus

2006, číslo 1


 

Kdo je Ryhor Baradulin?

 

Františka Sokolová - Slovanská knihovna
Frantiska.Sokolova@nkp.cz 

 

Baradulin, Rygor - portrétU příležitosti nominace Ryhora Baradulina na Nobelovu cenu za literaturu se Národní knihovna České republiky rozhodla vydat výbor z jeho díla. Publikace sbírky básní sice představuje zdánlivě určité vybočení z profilu tohoto nakladatelství, ale ve skutečnosti jde o krok logický. Součástí Národní knihovny je totiž i světoznámé slavistické pracoviště - Slovanská knihovna, která se mimo jiné zabývá propagací slovanských literatur. A součástí jejích knižních fondů je rovněž rozsáhlá kolekce běloruské literatury, díky níž bylo možné sestavit reprezentativní výbor z díla jednoho z nejvýznamnějších a nejznámějších běloruských básníků. Vydání této knihy je zároveň gestem naší solidarity s nezávislou, svobodnou a demokratickou běloruskou kulturou, jejímž je Ryhor Baradulin představitelem.

Přední běloruský básník Ryhor Baradulin se narodil 24. února 1935 ve vsi Haradok Vušackého regionu ve Vitebské oblasti. Pochází z vesnice, podobně jako velký prozaik, jeho krajan a přítel Vasil Bykav. Na životní a umělecký vývoj obou z nich měl zásadní vliv jejich venkovský původ. Nepřestali skutečnost kolem sebe citlivě vnímat a zachovali věrnost svému jazyku, národu i lidu, a lze říci, že i jejich odpovědný vztah k světu má základ právě v lidovém křesťanském duchu běloruského vesnice.

Život Baradulina, výjimečně talentovaného představitele básnické mládeže padesátých let, poznamenaly traumatické zážitky z konce třicátých let a z války - jako dítě se dokonce ocitl sám na obklíčeném území. Válečné motivy a otázka zodpovědnosti za sebe i za druhé provázejí jeho poezii od mládí. Záhy osiřel – s matkou dlouho marně čekal na návrat otce, který zahynul jako velitel partyzánského oddílu. Synovská vděčnost, vztah k matce je jednou z nejvýznamnějších motivací jeho činnosti. Matce, která vystavěla znovu jejich dům ve zničené vesnici, vděčí za mnohé; to ona ho seznámila s jazykem, s lidovými písněmi a zvyky, s náboženstvím. Baradulin vystudoval Běloruskou státní univerzitu v Minsku (1959) a stal se žurnalistou, později redaktorem literárního časopisu Polymja. Verše začal publikovat časopisecky od roku 1954 a první sbírku vydal v roce 1959.

Ryhor Baradulin - obálkaBaradulinovo dílo je bohaté co do žánrů (lyrika, poemy, satiry, humorné verše, knížky pro děti, literární kritika, eseje) i co do kvantity. Jeho originální přínos běloruské literatuře a kultuře je možno srovnat, pokud jde o lidovost, patriotismus i básníkův vztah k matce, například s dílem Jaroslava Seiferta. Baradulin je podobně oblíbený a blízký nejrůznějším typům lidí, ať už se jedná o příslušníky různých společenských vrstev, anebo jiných konfesí a názorů. Vyrostl z lidové tradice. Žil v intelektuálním prostředí velkoměsta; je však prostý a srozumitelný každému čtenáři. Jeho reflexívní lyrika se během let stále hlouběji zduchovňuje. V posledních desetiletích psal také duchovní poezii, parafráze modliteb a biblických textů (žalmů aj.)

Baradulin, šokovaný po příjezdu na studie stavem své rodné řeči v Minsku, zůstal věrný venkovu, kde se zachovala navzdory násilné rusifikaci běloruština i různá nářečí. Baradulinova zásluha o rozvoj a obohacování běloruského spisovného jazyka spočívá také v básníkově neúnavné a rozsáhlé překladatelské činnosti: od Adama Mickiewicze, Marka Chagalla, Borise Pasternaka či Bulata Okudžavu až po čečenského básníka Zelimchu Jandarbi nebo Karola Wojtylu. V roce 1982 pobýval v Čechách, což inspirovalo jeho cyklus veršů Gotika topolů (1982). Baradulin obdržel řadu cen za literaturu a v roce 1992 byl jmenován národním básníkem Běloruska. V roce 2006 byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu za životní dílo a za sbírku duchovní lyriky Ksty (Kříže), kterou vydala roku 2005 římskokatolická farnost sv. Šimona a Heleny v Minsku.

Výbor z Baradulinova díla, který vychází pod názvem Žít!, je sestaven z těchto básnických sbírek a publikací: Belaja jablynja hromu (1979), Vybranyja tvory u dvuch tamach (1984), Zbor tvorau 2-3 (1998-1999), Samota palomnictva (1990), Jevanhelle ad Mamy (1995), Bosaja zorka (2000), Ksty (2005), Runy Perunavy (2006), Krasa i sila. Antalohija belaruskaj paezii XX stahoddzja (2003).

 


Ryhor Baradulin: Žít!

 

Bosá hvězda

Šla bosá hvězda po zemi

zářící, mlčky a tak sama.

Chtěl jsem jí koupit střevíčky,

jak ale

mluvit s nebešťany?

Šla bosá hvězda ranní rosou

a její stopy stále hřály.

Vítr se kořil její kráse,

mrazy se před ní schovávaly.

Šla bosá hvězda rychle vpřed,

protože tolik pospíchala.

Kde stála, vykvet růže květ,

kudy šla, tam se chrpy smály.

Šla bosá hvězda v bílé tmě

po vratké lávce přímo ke mně.

Šla bosá hvězda proti mně

a já ji zavolal tvým jménem.

 

***

 

Kurapaty

Svíce

trhavě pocukávající

planoucím víčkem:

v horoucím oku zapadlé smítko

strašlivého nářku.

Kříž opět znovu opakuje

postavu Krista.

Kráčejí staří, pochýleni

jako svěšené klasy

ze kterých dávno už

povyzobána zrna...

 

***

 

Nenasytnost

Rozkulačili noci, dny,

kolébky, rakve rozmlátili,

svědomí rvali s kořeny,

i lžíci s miskou rozkmotřili.

My rozštěpili atomy

A zpět to vrátit nesvedeme.

Z té svojí nenasytné síly

my

už nikdy šťastni nebudeme

 

***

 

Z EPIGRAMŮ

Z cyklu "NESMYSLY"

 

Referendum

Kocour vypsal referendum:

"Všechny myšky ochráním".

Myši daly na legendu

a teď piští čím dál míň.

* * *

 

Všechno je pomíjivé

Podivnou paní Historii

blbosti nepřekvapí.

Rurikové jsou pomíjiví

a Šurikové taky.

Z cyklu "Obětinky"

 

Orel orlem zůstává,

i když jedno křídlo má.

 

Nejštědřejší ruku

najdeš u žebráků.

 

Teprve s řádnou boulí na hlavě

Bělorus poznává,

že Bělorusem je.

 

I oběti, i katani

v paměti živé

zůstanou.

 

***

 

Čas vylézání zmijí

Vědí kdy přišel čas

vylézat z temných skrýší,

ta strachu slepá stráž,

které mráz z očí čiší.

Ty vědí jak a kde

svou kořist ke zdi tlačit

a zlobě zběsilé

odvahy málo stačí.

Stačí se kolem šíje

ovíjet mile, družně.

Čas vylézání zmijí

je tichý

- proto hrůzný.

 

***

Československo 1939

… pohrdáním (zbylo jen)

je ten kraj dosud vyzbrojen!.

(Marina Cvětajeva)

Dost jsme se náhražek najedli,

cizincům nasloužili.

V své rodné řeči jenom klít,

to jediné nám zbylo.

 

***

  

Žij!

Na čele věčnosti zůstal šrám

po hrůzném políbení.

Možnost vzít s sebou něco tam -

dokonce sám sebe - není.

Čas

je člun letící po vodě.

Tvé touhy

jen sladký dým.

To pamatuj,

žij dnešním dnem,

aby byl zítřek tvůj.

 

 

Verše Ryhora Baradulina přeložila Františka Sokolová.

Foto: Sjarhej Šapran

19. dubna 2005


 

CITACE:
Sokolová, Františka. Kdo je Ryhor Baradulin? Knihovna plus [online]. 2006, č. 1 . Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus61/sokolova.htm>. ISSN 1801-5948.

 

Valid HTML 4.01 Transitional

 


 

| nahoru | |obsah| | archiv | | domů |

 | index autorů | | index názvů | | index témat |